---

Havana

Ulice hlavního města jsou fascinující mnoha jevy. Jednoznačně první, co upoutá zrak, jsou auta. Auta stará šedesát, sedmdesát let jezdí všude kolem vás, kousky nablýskané i v posledním tažení. Zelené, červené, žluté Chevrolety a Buicky se staženými nebo žádnými okýnky, otřásající se v rytmu reggaetonu, řvoucího motoru a výfukových plynů. Zelené většinou slouží jako taxi pro místní, ale když si stoupnete ke krajnici, sveze vás kdekdo. Oficiálním taxíkem je žlutá Lada, samozřejmě ceny odpovídají jejímu oficiálnímu označení. Další, čím upoutají nejen havanské ulice, je zvláštní otevřenost bytů a domů, kdy otevřenými okny a dveřmi vidíte značnou část obytných prostor a toho, co v nich lidé dělají nebo naopak nedělají. Jako by neexistovalo žádné soukromí, nebo zkrátka nebylo důležité. Žádné snahy zakrýt nuzné vybavení bytu a to, že se válím na gauči, koukám na televizi a u toho kouřím doutník. Může se stát, že si spletete něčí byt s pohostinstvím, vejdete a objednáte si pivo J Ještě o něco výrazněji se tato družná a přátelská atmosféra projevuje v noci, kdy se z lidí setřese únava a malátnost horkého dne a ulice ožijí, všichni se druží, popíjejí, vykládají si, tančí, hrají domino. Pokud by vás zajímalo více z havanských ulic, podívejte se na video režiséra Miloše Brunnera

---

Kuba je nazývána perlou Karibiku. Ačkoliv je velká část ostrova zemědělsky využívaná, stále velké území pokrývají tropické lesy a jsou tu krásné národní parky. Jedním ze zdejších ekologicky zajímavých počinů je biosférická rezervace v horách Sierra del Rosario, která byla dříve poseta kávovými plantážemi a tím i značně zdevastovaná. Na místě bylo vysázeno šest milionů nových stromů a roku 1985 byla tato oblast prohlášená světovým dědictvím UNESCO. Strávili jsme tu sice jen jedno odpoledne, ale místní lesy nás opravdu příjemně osvěžily.

Na Kubě se nachází chovná stanice krokodýlů (Boca de Guamá), místo, které slouží pro zachování krokodýlí populace, jenž byla před padesáti lety těsně před vymřením, ale také pro maso, které je v okolí velkou specialitou. Pro maso se zabíjí krokodýli staří 7-9 let. Krokodýli dnes ovšem na Kubě nežijí jen v rámci chovné stanice, nýbrž i ve volné přírodě v bažinaté oblasti Ciénaga de Zapata, připomínající slavnější floridské bažiny Everglades. Ročně je tu zásahem pytláků vyhubeno až tisíc krokodýlů. My jsme se v průběhu cesty jednoho dne schovali před hrozivou bouřkou na malé farmě v lese, kde se s námi místní hlídač podělil o kávu i o historku, jak s kumpány chytili krokodýla jen nedaleko od farmy a hrdě u toho mával nástrojem garrocha, připomínajícím harpunu, se kterou ho údajně ulovil i bez použití lasa.

---

Kubánské jídlo

Národním jídlem Kuby je ROPA VIEJA, vařené trhané hovězí maso podávané s rýží a velkými černými fazolemi (moros y cristianos). Hovězí maso je na Kubě pouze na příděl, jedna libra masa na osobu na měsíc, čímž se z hovězího stává sváteční pokrm. Chtěli byste ho vyzkoušet? Můžete ho zkusit připravit podle receptu níže, doplněného o zajímavé informace o původu tohoto pokrmu a o některé další zajímavé ingredience. Klikněte na obrázek pro recept.

Dalším typickým jídlem je např. kuřecí stehno nebo vepřový plátek s rýží a barevnými fazolemi (arroz congrí) a avokádovou oblohou, nebo aporreado de pescado, vařená ryba, která se po změknutí okoření česnekem a zalije olejem a rajčatovým pyré a následně opeče z obou stran. Jako přílohy slouží yuca, batáty (boniato), dýně nebo smažený zelený banán (guineo).

• 

• 

---

Nápoje

K tabáku a kávy je velká část ostrova pokryta políčky cukrové třtiny. Kromě všudypřítomného rumu se z ní získává ještě jeden lahodný nápoj, guarapo, což je šťáva ze stvolů cukrové třtiny. Jde o velmi osvěžující nápoj, který vám dodá spoustu energie. Prodává se na každém rohu a odšťavní vám ji vždy čerstvou. A jak se z tlustých stonků šťáva dostává? Například takto:

---

Historie a politika

Historie a politika jsou nedílnou součástí země, na každém rohu můžete vidět bilboardy s nápisy Viva la Revolucion! (Ať žije revoluce), portréty Che Guevary nebo Fidela Castra. Během naší cesty jsme se zůčastnili oslav revoluce – na Kubě se neříká, „před kolika lety byla revoluce“, ale „kolikátý je rok revoluce“. Čili letošní rok 2020 je šedesátým druhým rokem revoluce. Na krátké video o kubánské revoluci a Che Guevarovi se můžete podívat zde:

---

Hudba a tanec

Kubánci jsou vesměs skvělí hudebníci a tanečníci, o tom jsme se přesvědčili například na festivalu rumby v městečku Matanzas, které je známé právě jako kulturní a hudební centrum. Právě tady vznikly žánry danzon a rumba. Během naší návštěvy se hudebníci předháněli v dovednostech hraní na bubny a trumpety, karnevalové průvody plné barev se v tanečním rytmu procházely ulicemi a sbíraly s sebou publikum. Při dlouhých minimalistických rytmech s africkými kořeny se tančilo a zpívalo až dlouho do rána. Bylo to velkolepé a při pohledu na neuvěřitelnou energii, se kterou všichni bušili do bubnů a někteří tančili, nebylo pochyb o tom, že Kubánci mají rytmus v těle.

Kromě rumby je populárním kubánským tancem také salsa:

Kuba je hudebně velmi inspirativní. Na známou písničku Guantanamera nebo Chan Chan, jak ji hrají lidé po celém světě, se můžete podívat zde:

A nakonec náš soukromý hudební tip je Polo Montaňez a jeho CD Guitarra Mía .

---

Drobné zajímavosti

• národním stromem Kuby je palma královská (Palma real) a národním květem je bílá mariposa (v překladu „motýlek“).
• na ostrově strávil téměř 20 let spisovatel Ernest Hemingway, ostrov mu byl inspirací pro jeho román Stařec a moře
• na Kubě se těší velké oblibě humoristi a kouzelníci, což jsme také poznali na vlastní kůži v Havaně, kdy se k nám přichomýtl mladý kluk a začal tvořit nevídané kouzelnické kousky včetně toho, že nám típl o tričko cigaretu – kupodivu díra nikde
• pro cyklistu jsou kubánské silnice bezpečné, aut na Kubě moc není, tedy dokonce i na hlavních silnicích není žádný větší provoz. Na jedné z místních dálnic jsme ve všední den kolem poledního napočítali během 10 minut 12 aut, jednoho cyklistu a jednoho koně.
• supi – dodávají putování po Kubě zvláštní atmosféru, je jich hodně a jsou téměř všude, kolikrát si člověk připadá, že stačí jen málo a stane se jejich potravou
• postřehli jsme, že největší úctě se v hromadných prostředcích těší těhotná žena, která má v sednutí si přednost před starým člověkem. Zažili jsme křik přes celý autobus: „Těhotná žena! Těhotná žena nastoupila!“
• od jedné zdravotní sestry jsme se dozvěděli, že Raúl Castro usiluje o to, aby se Kuba stala světovou velmocí č.1 co se pokrytí zdravotnické péče ve státě týče. Co se dostupnosti léků týče, má Kuba ke světové velmoci jistě daleko, ale pokrytí a počet pacientů náležících k jednomu obvodnímu lékaři je obdivuhodný. Průměrem prý je jeden lékař na 120 rodin, což představují ve městě asi 2-3 bloky a k tomu pohotovost na „každém rohu“. Lékař si do kartotéky eviduje i povolání všech svých pacientů a do tabulek si třídí veškeré rizikové faktory s nimi spojené. Když mu ze statistik vzejde, že má ve svém okrsku pět elektrikářů, připraví si plán první pomoci po zásahu elektrickým proudem atp. Lékárny nenabízí zdaleka tak rozsáhlou škálu léků, jako jsme zvyklí v Evropě, na druhou stranu je ale všechno buď zadarmo anebo jen za směšně nízký doplatek.