KAZACHSTÁN
Tak schválně, jak si představujete tuto zemi, která je mimochodem devátá největší na zemi? My si ji představovali jako nekonečnou step, což je podle plochy určitě pravda, ale najdete tu taky krásné hory, zelené národní parky nebo malý Grand Canyon.
Kazachstán byl do roku 1991 součástí Sovětského svazu, proto se v této zemi domluvíte rusky, ale zároveň zažijete tak trochu exotickou atmosféru střední Asie. Tento stát je také díky ropě, plynu a nerostnému bohatství nejbohatším státem této oblasti.
Pojďte zažít atmosféru této země
Hlavní město: Nur-Sultan, Astana, Akmola, Celinograd?
Hlavní město Kazachstánu je stejně bizarní jako jeho jméno. Každý si ho totiž pamatuje jinak. Do roku 1991 to byl Celinograd, poté dalších sedm let Akmola, od roku 1998 Astana a nakonec v roce 2019 Nur-Sultan – na počest prvního kazachstánského prezidenta Nursultana Nazarbajeva. Proti poslednímu přejmenování obyvatelé protestovali, ale byli zadrženi, takže asi tak k režimu…
Jen málo měst na vás tak bizarně zapůsobí jako Nur-Sultan. Toto město je hlavním městem Kazachstánu od roku 1997 a žije zde asi milion lidí. Město se nachází doslova uprostřed liduprázdných stepí ve středu státu a jeho nová část byla intenzivně vybudována od nuly jako velkolepé a supermoderní město. V roce 2017 se zde konalo EXPO. Více zde.
Město je plné impozantních budov. Původní plány na nové město navrhl japonský architekt Kišo Kurokawa a další stavby jsou od světově uznávaných architektů. My doteď nevíme, co si o tomto městě myslet. Měli jsme z něj ale poměrně umělý dojem, obrovské prostory bez lidí na nás nepůsobili moc příjemným dojmem, ale je pravda, že město určitě stojí za návštěvu.
. 
Almaty a pohoří Ťan Šan
Almaty už je naštěstí úplně běžné město střední Asie a je to výchozí bod na treky do pohoří Ťan-šan
táhnoucí se v délce asi 2800 km od Kyrgyzstánu po Čínu. V čínštině znamená „Nebeské hory“, z ujgurštiny, kyrgyzštiny a kazaštiny pak „Hory duchů“. My jsme se do hor vydali po asi třech dnech nevyspání, takže jsme do Hor duchů vstupovali v dost podobném rozpoložení. Nebyl to nejlepší začátek, jelikož nás čekali výstupy až do 4000 m.n.m. Strávili jsme den v Almaty, kde jsme se marně pokoušeli najít mapu treků. Alespoň jsme si tedy nakoupili zásoby na zeleném trhu, což je skvělé místo, kde můžete poznávat kulturu Kazachstánu v kostce. Lidi, jazyk, zvyky a hlavně jídlo.
Vybaveni slanými sušenými rybami a vodkou jsme přejeli do hor, kde se nám pro jistotu nepodařilo sehnat mapu ani ve výchozích turistických bodech, kde jsou lanovky a lidé tam běžně do hor chodí. Sice jsme to nedokázali pochopit, ale neodradilo nás to od cesty a s plánkem zimních lanovek a předraženou minerálkou jsme pokračovali do opuštěných hor. A nebyli jsme na tom asi nejhůř. V dešti jsme někde ve 3500 m.n.m potkali rodinu s dítětem, která neměla pláštěnku, pití ani jídlo a ani jim nepřišlo, že můžou být v poměrně nebezpečné situaci. Třídenní výlet jsme přežili a rodinka s naším čajem a oblečením také. Výhledy zde byly opravdu neuvěřitelné, ale výšková nemoc nám k nevyspání moc nepřidala, takže jsme zase utíkali z hor zpět.
Charyn kaňon
Jeden z nejkrásnějších kaňonů, které jsme v Asii viděli je určitě Charyn kaňon neboli malý Grand Canyon. Můžete se v něm projít a uprostřed najít pěknou oázu s řekou, restaurací a resortem. My jsme si zde užili skvělou koupačku v řece a neuvěřitelné západy a východy slunce.
Když všechno jde samo….
Cestou z kaňonu nám úplně nevyšel náš domluvený transport, takže nás hodní lidé z této dodávky vzali přestože dodávka byla pro 8 lidí a jelo jich v ní asi 13 plus našich 6 batohů. Cesta byla veselá a stejně tak místo, na kterém nás vyhodili na obrázku vpravo. Bylo pozdě odpoledne, do místa cíle zbývalo několik hodin a my trčeli na křižovatce uprostřed pouště v Kazachstánu, kde projelo jedno auto za pět minut. Takže jsme už nevěřili, že někoho stopneme. A v této situaci nám zastavili tři krásné džípy, které nás vzali zdarma až na místo, kam jsme potřebovali, doporučili nám místo, kde přespat a ještě jsme si mohli dobře popovídat, a to dokonce i v angličtině, protože páni byli studovaní neurochirurgové.
Další den jsme stopli autobus kazašských turistů, které jsme pobavili, jelikož jim do mikrofonu překládali, informace o nás, takže jsme nastupovali i vystupovali za velkého povyku :). Po výletě k jezerům Kolsai jsme zase vykoupili rodinu, která prodávala šašlyky a pivo, takže jsme jim pak ještě pomohli sbalit dodávku, oni nás na oplátku dovezli do vesnice a po cestě jsme si domluvili nocleh u nich doma v jurtě se saunový zážitkem, kde jsme zjistili, že ruská baňa slouží k hygieně místo koupelny. Tu jsme nikde nenašli.
Jurta 
jurta uvnitř 
.
Jak se žije na vesnicích
Kazaši byli stovky let kočovníci a žili v jurtách, které se dají jednoduše přesouvat. Až Sovětský svaz tuto tradici zlomil. Násilná sovětská kolektivizace postihla kazašské kočovníky velmi těžce, jelikož nikdy nebyli zvyklí být upoutáni k půdě. Výsledkem byl hladomor v letech 1931–1933, kdy v Kazachstánů zemřelo hlady 1,5 milionu lidí, což bylo téměř 40% celého etnika. Sovětskému svazu se tak povedla největší populační ztrátu jedné národnosti v celých jejich dějinách.
Dnes už jurty ve vesnicích slouží spíše pro turisty a lidé žijí v domech. Suchý záchod je většinou mimo dům a místo koupelny slouží skříňka na zahradě, kde je zrcadlo a malý zásobník s vodou, kde si vyčistíte zuby. Pro další hygienu slouží pravděpodobně ruská parní baňa. Všichni umí jezdit na koni a učí se to odmalinka na oslech. Měli jsme pocit, že každý kluk má domácího mazlíčka oslíka.
. 
koupelna 
Jídlo
Kazašská kuchyně je dost podobná kuchyni v okolních státech a je ovlivněná jak nomádskou tak ruskou tradicí. Vegetariáni se tu moc nenají a národním jídlem je koňské maso s nudlemi na obrázku, kterému se říká Beshbarmak. Koňské maso se také běžně prodává na trzích. Jinak se jí skopové, hovězí a velbloudí.n Nejčastěji jsme si dávali grilovaný skopový šašlyk, který je opravdu výborný a lepší maso jsem nikde nejedla. Když jste kočovníci, tak si zeleniny moc nevypěstujete, takže tradiční nomádské jídlo je maso, maso a zase maso. Ke všemu se podává kulatý chléb lepjoška. Další klasikou jsou manty, vařené plněné knedlíky masem. Z nápojů je nejběžnější černý čaj a k tomu sušenky, které dostanete na návštěvě i třeba jako součást večeře. Spotřeba čaje v Kazachstánu je jednou z nejvyšších na světě, kdy připadá 1,2 kilogramu ročně na osobu. Další typický nomádský nápoj je kumys, což je kvašené kobylí mléko.
Naše pánská část výletu v Kazachstánu také ocenila krásu žen, takže přikládáme 100 let krásy v Kazachstánu na dalším videu.