KOSTARIKA
Kostarika, španělsky Costa Rica, v překladu doslova znamená „bohaté pobřeží“. Dva týdny, které jsme zde strávili, byly jako jízda jedním velkým národním parkem. A aby ne – na území této středoamerické země, která je zhruba o třetinu menší než ČR, se nachází 28 národních parků.
Je jediným tropickým státem na světě, který zastavil odlesňování a naopak zalesňuje vykácené části. Lesem je pokryto kolem 60% území a toto číslo rok od roku stoupá. Tzv. ekoturismus láká cestovatele a turisty ze všech koutů země, protože právě zde mohou být součástí nádherné přírodní symfonie a vidět opravdu pozoruhodnou variaci druhů rostlinného i živočišného světa. O místních krásách, ale i mentalitě Kostaričanů vypovídá i jejich pozdrav: PURA VIDA, neboli ČISTÝ ŽIVOT.
Kostarice se přezdívá „Švýcarsko Střední Ameriky“. Ve srovnání s ostatními zeměmi Střední Ameriky je jednak ekonomicky stabilní, jednak má jednu z nejlépe fungujících demokracií (ve světovém měřítku). Na předních příčkách je také ve využívání alternativních zdrojů energie a v ekologickém smýšlení. Zajímavostí také je, že od roku 1949 nemá armádu. Zároveň s jejím zrušením došlo k prohlášení, že vojenská armáda bude nahrazena „armádou učitelů“, cílí se na dostupnost vzdělání, které je včetně všeobecného středoškolského zdarma.
Kostarická zvířena
Zatím se nám v žádné jiné zemi nepoštěstilo vidět ve volné přírodě tolik zvířat. Během jízdy se nám nad hlavami houpali vřešťani, poletovali tukani. Nosálové s obrovskou vervou vyhrabávali celé drny trávy od krajnice ve snaze najít nějakou dobrotu, jejich dlouhé čenichy jako by jim ani neumožňovaly jinou činnost než stále čenichat a hledat potravu. Velmi zblízka jsme se ocitli i lenochodovi, jehož počínání jsme zprvu nechápali: když nás spatřil, lezl směrem k nám (ano, velmi, velmi pomalu), až zůstal viset na docela tenké větvi a tam dělal různé akrobatické kreace. Jak jsme se později dozvěděli, lenochodi jsou prý přátelští a velmi rádi se předvádí.
O bohatství kostarické fauny a flory se můžete dozvědět více v tomto velmi povedeném dokumentu od Living Zoology. Můžete nakouknout do několika národních parků a dozvědět se například to, že tukan je příbuzný našich datlů a strakapoudů, jak často a proč lenochod slézá ze stromu, nebo co (nebo kdo) je to aguti.
Přírodní krásy
Země leží v tektonicky aktivní oblasti, stejně jako v sousední Nikaragui jsou zde stále aktivní sopky a velkým lákadlem pro turisty jsou místní horké prameny. Pro náš malý rozpočet to byly termální lázně drahá zábava, takže jsme si jich neužili, ale i tak jsme z rozmanité přírody načerpali mnoho energie. Pár dní jsme strávili nedaleko nejznámějšího a nejaktivnějšího vulkánu Arenal, který má tak dokonalý tvar, že ho místní přezdívají „sladký chlebíček“ (Pan de Azúcar). Asi do roku 2010 prý byl vulkán tak aktivní, že bylo možné sledovat valící se lávu po svazích a chrlení prachu a dýmu, poté však sopka utichla a větší erupce byla opět zaznamenána v loňském roce.
Kostarika má i krásná pobřeží – navštěvovanější je členité pacifické pobřeží, ale my jsme zavítali i k tomu karibskému. U kostarických břehů se natáčel film Dobytí ráje nebo Jurský park.
Kostarika: Švýcarsko Střední Ameriky
Krajinu, život ve městech i místní tradice vám přiblíží tento díl Cestománie:
Pohostinnost, dárečky a fotbal
Ptáte se, co je to za zvláštní kapitolu? Ano, kombinace slov je celkem netradiční a (opět) poukazuje na obrovskou srdečnost a pohostinnost latinoameričanů. Ani v Kostarice jsme neměli problém s tím, kam hlavu složit, lidé nás nechávali přespat u sebe doma nebo nám doporučili nějaké bezpečné místo, kde si rozložit stan. Zajímavé bylo, že téměř od každého, s kým jsme se setkali, jsme dostali nějaký dáreček, takže se naše zavazadla rozrostla o trička, kloboučky, náušnice, náramky. Jedním z dárků, který měl dalekosáhlejší dohru, byl dres kostarického fotbalového klubu SAPRISA. Když ho měl Pepa na sobě, řidiči aut na nás často troubili (snad radostně) a s respektem nás objížděli, což jsme skutečně ocenili, protože v některých částech cesty byl provoz velký a nepříjemný. Jeden pán, když nám domlouval „ubytování“ ve výše zmíněné býčí aréně, nás popsal kamarádovi do telefonu takto: „Vypadaj v pohodě, kluk má sice na sobě dres špatnýho týmu, ale ta holka to zachránila.“
O pár měsíců později, když jsme projížděli Kolumbií, s námi jeden novinář udělal rozhovor. Pepův fotbalový dres, který měl zrovna při rozhovoru na sobě, nás následně proslavil mezi jeho fanoušky poté, co článek sdílel kostarický fotbalový server… Tolik komentářů a lajků jsme v životě neměli!
Pro zajímavost: Deportivo Saprissa je klub z hlavního města San José a podle barvy dresu se mu přezdívá „fialové monstrum“ (Monstruo morado). Působili v něm i českoslovenští trenéři Jozef Karel a Josef Bouška.
Kuchyně
Kostarika byla naší šestou latinoamerickou zemí v řadě a v základních potravinách se od těch předchozích nijak výrazně nelišila: rýže, fazole a kuře v nejrůznějších variacích. Plněné taštičky empanadas, gallo pinto (návod k přípravě v článku Nikaragua), tamaly, smažené banány patacones. Z nápojů především káva, rýžové mléko se skořicí horchata nebo nejrůznější ovocné koktejly, zvané batidos. .
Pro nás osobně však nejpůsobivější bylo čerstvé ovoce. Poprvé v životě jsme viděli ananasová políčka:
A díky jednomu náhodnému setkání jsme strávili tři krásné dny v malé vesnici pod sopkou Arenal, na malé farmě, kterou jsme nazvali „rajskou zahradou“, protože tím pro nás skutečně byla. Mezi stromy a keři poletovali kolibříci a člověk měl pocit, že se ocitl v nebi. Naše úžasná energická hostitelka, která to tu celé se svým otcem vybudovala, nás zasvětila do tajů všeho toho úžasného ovoce, které její zahrada nabízela. Aloe, papaya, banány, ananas, zázvor, skořice, juka, ovoce zvané caimito (obarví vám celou pusu na fialovo), elote, jocote, araza, guanabana, či strom moringa, z jehož listů se připravuje výborný posilující čaj. Za pár hodin práce denně na zahradě jsme si všeho mohli do sytosti užít.
Zajímavost: banány jsou v Kostarice všudypřítomné (plantáže patřící především společnostem Chiquita, Del Monte, Dole). Kostarika jako první země Latinské Ameriky začala s vývozem banánů kávy (na začátku 19. století nabídla vláda půdu a sazeničky kávy zdarma všem, kdo se zavázal k jejímu pěstování).